Minulou sobotu jsem se rozhodoval, jestli jít na VRAH poslechnout si tři kapely, které už někdo před tím slyšel (Mancuso, Napszyklat a Děje), nebo jít raději na Harcovnu poslechnout si mladou rožnovskou metalovou krev. Po nepříliš dlouhé úvaze zvítězila pevnější půda pod nohama v podobě VRAHa s tím, že Harcovna to jistí.
Po tradičním nejistém začátku, kdy není jasné zda bude něco hrát a kdy a jestli to co slyšíme linout se ze sálu je ještě zkouška, nebo už kapela opravdu hraje, začala hrát přerovská sestava s názvem Mancuso, kteří (podle upoutávky) hrají melancholický indie rock. Po první písničce jsem si pořád nebyl jistý, zda náhodou neladí.
A opravdu neladili. Jenže neladili až do konce. Po nemalé snaze se mi podařilo (k mému úžasu) zjistit, že jich hraje 6 (slovy šest!), zvukově to vydalo tak na slabé 3 a pokud se v jejich hudbě něco dělo, pak jen díky občasnému vhodnému neladu mezi první (technicky nenáročnou) kytarou, a druhou kytarou (tentokrát úplně bez techniky).
Samostatnou kapitolou byl zpěvák, který se pohyboval v rozmezí tří (zvládnutých) tónů. Když náhodou zabrousil mimo ně naprosto se ztratil. Zprvu mě napadlo, že by to mohlo být špatnou akustikou sálu, ale když jsem tenhle hudební pokus slyšel stejně špatně i na záchodě (tři piva udělají svoje :), došlo mi, že to asi sálem nebude. Naštěstí se jejich vystoupení obešlo bez přídavků (protože téměř bez potlesku) a mohla nastoupit další kapela.
Další hrálo polské experimentálně-hip-hop-postrock-buhvíjaké seskupení Napszyklat. To byla ovšem jiná káva! Od první skladby mi bylo jasné, že tohle si poslechnu až dokonce a jestli mezitím stihnu ještě další dva kousky, dojde možná i na nějaké to křepčení. Na křepčení sice nedošlo, za to mě napadlo, vytáhnout foťák a fotit. Na VRAHu je povětšinou tma, takže z 50 fotek je dobrých asi 8. Hudebně byli Napszyklat velice živí a narozdíl od ospalého Mancusa dokázali pankáčům a jim podobným v sále rozpumpovat alkohol v krvi. Po nemalé snaze publika se podařilo z nich vymámit i dva přídavky. Loučilo se s nimi opravdu těžce.
Následoval(y?) Děje což byl člověk, sedící za bicími, s mikrofonem a kompjůtrem po pravici, který mu tvořil samplované základy, do kterých doplňoval na bicí rytmické variace a občas do toho něco řekl/zarecitoval. Vypadalo to zajimavě, ale bohužel po Napszyklat už prostě neměl tu sílu. Dopadla na mě únava a tak jsem si posbíral co jsem našel a v alkoholovém oparu považoval za své a vychutnal si ticho sněhem zapadlého města při procházce domů.
Jako obvykle bych vytkl špatné pořadí kapel (spravně mělo být Mancuso, Děje, Napszyklat, to by ovšem znamenalo, že by se muselo začít o dobrou hodinu dřív, tedy tak nekdy kolem deváte večer). Nakonec několik obrázků hvězd večera, kapely Napszyklat.
Žádné komentáře:
Okomentovat