Skončila další občanská válka

Člověk by si řekl: uff to je dobře... ale ono není. Stačí se podívat na další podobné moderní konflikty, které vznikly jako snaha obhájit vlastní... co vlastně? Jazyk? Zvyky? Způsob oblékání? Kulturu? Způsob života? Ať už to jsou palestinci, čečeni, kosovští albánci, irové, baskové, nebo zapatisti, všechny tyto skupiny (a to jsem asi vyjmenoval jen ty známější) se snaží obhájit vlastní způsob života. Velice často tak, že se prostě jen snaží přežít...

Včera jsme se dozvěděli, že vůdce Tygrů osvobození tamilského ílámu byl zabit při útěku z bezpečné zóny, která se vyznačovala několika zajímavými vlastnostmi:

1. byla plná civilistů (pochopitelně tamilů ;)
2. byla ze všech stran obklíčena vojáky šrílanské armády;
3. dala se nazvat všelijak (například koncentrační) jen ne bezpečnostní;

Dejme tomu, že Velupilaj Prabhakaran byl sígr, který má prsty v kdečem co tamilové (nebo spíše ti, kdo se za ně rozhodli mluvit) udělali špatného a to, že ho šrílanské soudy odsoudily in absentia k trestu smrti, který nakonec vykonala šrílanská armáda je vlastně docela dobře. Není to ale dobře pro tamily. Pro tamily to nyní znamená několik věcí, které se nutně nemusí vylučovat:

1. Je docela možné, že tamilové si po tom všem najdou nějakého dalšího vůdce, který povede jejich osvobozenecký boj dál. Když bude mít štěstí, podaří se mu podobně jako irům (nebo albáncům?) vybojovat si ústupky o které jim od začátku jde a jejichž splnění by ke dnešnímu dni ušetřilo už hodně přes 80 000 mrtvých. Jenže to se nejspíš nestane, protože technologická a početní převaha je jednoznačně na straně šrílanské armády. V to nejlepší v co by pak mohli tamilové doufat je někdo jako Jásir Arafat (ten palestinský terorista, co dostal Nobelovu cenu míru), který by dokázal zorganizovat peklo na zemi. Ano, tušíte správně, modelem je izraelsko-palestinský konflikt, který je minimálně posledních 70 let evergreenem zahraničních rubrik novin.
2. Je také možné, že velké množství tamilů to uvidí jako signál k tomu, aby se sebrali a emigrovali například do blízké Indie, nebo někam jinam, protože Šrí Lanka je pro ně země, kde se svých práv nedomohou ani násilím.
3. Ale také se může stát, a jakkoliv se to zdá nepravděpodobné - statistika konfliktů mluví spíše proti tomu... že konflikt opravdu skončí. Ale to zní trochu jako z pohádky...

Z výše uvedeného vyplývá v kontextu podobných konfliktů (například palestinsko-izraelského) jedna zajímavá věc: je úplně lhostejno, jakého náboženství jsou bojující strany. Tamilové jsou hinduisti, sinhálci budhisti, palestinci jsou muslimové, izraelci židé, (a teď perla) irové katolíci, britové taky katolíci (ale trochu jiní :)

Z toho lze vyvodit jen jediné: fanatici se najdou ve všech vyznáních, skutečně podstatný je důvod, prvotní příčina vzniku konfliktu.

Na Šrí Lance prý skončila občanská válka. Neskončila, jen byla dočasně odložena...

Bezpečnostní Informační Strašáci opět skórují

Tuhle jsem četl článek kde se píše, že BIS informovala parlamentní obranný výbor o tom, že české veřejné mínění ovlivňovala ruská rozvědka prostřednictvím svých agentů převlečených za novináře a diplomaty.

Musím ruské rozvědce pogratulovat, k perfektnímu, rychlému a skutečně masovému vymytí mozku tří čtvrtin obyvatel ČR. Bohužel její operace asi neskončí úspěchem, protože My, cvičení čeští kontrarozvědčíci, jsme jejich nekalé pikle prokoukli a náš parlament si ovlivňovat nenecháme! Protože by mohl být názor až tři čtvrtin obyvatel zmanipulovaný, nepovažujeme jej za směrodatný, a budeme hlasovat jak káže strana (a vláda)! Ostatně jako vždycky...

Jestliže BIS směřuje ve svých zprávách parlamentu tímto směrem, pak nám jako občanům asi teče do bot, protože to vypadá, že v ní někde pracují zaslepení, zaplacení, nebo duševně nemocní lidé. Ale těžko říct jak to vlastně je, nejsem doktor House a v rozvědkách (a v té české obzvlášť) se nevyznám.

Ne, ale vážně. Možná, že má BIS pravdu, možná Rusko opravdu ovlivnilo mínění občanů ČR. Stačí si vzpomenout na jaderné hlavice, které nebyly na Libavé a neustálou oslavu boje za mír, protiválečných demonstrací a na pohledy z vojny, kterými nás po ruském (pardon - sovětském) vzoru krmila československá televize v 80. letech. To určitě mohlo přispět k ovlivňování dnešního názoru lidí. Možná že víc, než masáž dnešních "svobodných" médií.

A možná jsem ruský špión :)

Co sakra máte proti křesťanům?

Vidle, baseballky, samopaly... Ne, ale vážně. Co je špatně na křesťanství? Následující text si bere křesťanství pouze jako symbol za ostatní, fundamentalisty oplývající náboženství, jako je například židovská víra a islám. Ostatně, všechny mají stejná východiska a nápadně podobné "vlastnosti".

Proč mít vlastně něco proti křesťanům? No vlastně proti nim (jako lidem) obvykle vůbec nic nemám. Jsou to lidé jako já, pracují, platí daně, a vlastně se chovají vcelku nenápadně... až na pár drobností. Obvykle je jejich klubovna nejhlučnější podnik v okolí. Tak například katoličtí křesťani dávají svou lásku k bližním najevo mlácením do bronzu Xkrát denně a začínají s tím hned po ránu, aby všem (tedy i nekřesťanům) bylo hned od rána jasné, jak hrozně moc je křesťanský Bůh miluje. Ano, ano, tohle všechno jsou už tisíckrát omleté věci a nebudu v tom pokračovat po tisíci prvé. Chtěl jsem jen naznačit kudy se má úvaha ubírat nebude.

Tedy jinak. Křesťanství vychází z židovské víry, ze které ostatně vychází i islám (což jsem silně zjednodušil, ale kdo má zájem o religionistické detaily, nechť si poslouží na Wikipedii). Základem křesťanského étosu je učení nějakého typa, který se jmenoval Ježíš (nebo tak nějak) a prý žil před cirka 2000 lety, někde v oblasti dnešní Palestiny (teda vlastně dneska spíš Izraele). A tenhle kořeň přišel s výborným a nezávisle na něm potvrzeným nápadem, že by se lidé měli respektovat, mít rádi, odpouštět si a vůbec se k sobě chovat vcelku nezvířecím způsobem.

V téhle myšlence spatřoval praktický projev existence Boha mezi lidmi a kudy chodil, tudy to všem pořád dokola meldoval (ale možná taky pěkně kecám :). Další jeho důležitý nápad byl, že všichni jsou si rovni (to smrdí komunismem, že jo) a že Bůh je mezi těmi kdo se mezi sebou nesnaží dokázat kdo je větší alfa samec (nebo alfa samice) a tedy netřeba se chovat uctivě k sochám v chrámech, ale k lidem okolo. Zkrátka prorok, jak má být. Docela mu rozumím a určitě bych ho chtěl potkat a dát s ním řeč.

Bohužel byl s těmihle svými názory silně nepopulární mezi gangem typů, kteří si mysleli, že mají takříkajíc monopol na výklad Boha (ať už je to cokoliv). A ti ho, jak bylo zrovna v té době zvykem, nechali přibít stovkovýma hřebama za ruce ke kusu dřeva, pověsili ho za ně a nechali ho pomalu udusit. V té době to prý byla poměrně běžná věc. No časy se změnily, ale co jsem četl, tak se to prý dělá i dnes...

Tenhleten Ježíš nebyl žádný trouba a tušil, že se to asi nebude některým líbit (ačkoliv mezi běžnými lidimi měly jeho nápady docela velký úspěch) a že se mu dříve nebo později přihodí nějaká nehoda. A tak si (prý) našel partu kumpánů, které za bujarých večírků nad vínem do svých nápadů zasvětil. Hned jak typa (tedy Ježíše) tak exemplárně odkráglovali, se jeho kámoši rozešli do celého světa vytrubovat jeho nápady dál.

Jenže co se nestalo. Jak tak šli, každý sám a někam jinam, tak to každý z nich začal vykládat trochu jinak. Dnes už je to jedno, ale podstatné je, že dříve nebo později to všichni sepsali do knížky, kolem které vznikl kult, tedy vlastně sekta. Dneska se té sektě říká křesťanská církev a knížce se říká Bible. Čas plynul dál a knížku překládal, opisoval a pozměňoval celý krdel lidí. Zajímavé na tom bylo to, že pokaždé se něco trošku změnilo, tu a tam se něco připsalo, tu a tam něco vypustilo, no zkrátka vzniklo z toho takové ohebné kolaborativní dílko, které sice neslo pořád základní myšlenku, ale ta se v něm postupně utápěla pod nánosy alegorií, přirovnání, výkladů a překladů.

Někdy ve 13. století už to kteréhosi učeného patrona omrzelo a řekl "A dost! Tohle je poslední verze, dokonalejší už to stejně nebude.". Bohužel se text Bible měnil tak, aby odpovídal dobovým problémům. Jenže teď tenhle vývoj uťali a tak zůstala Bible na úrovni 13. století, navěky řešíce jeho problémy. To by nebyl problém, kdyby jako taková byla vnímána, jenže to přeci byla Svatá Kniha. Nejvyšší Autorita. Bible má vždycky pravdu! A tak se začala přizpůsobovat společnost knize, nikoliv kniha společnosti. Ze začátku to asi bylo jednoduché, jenže s postupujícím časem se výklady měnily tak, aby byly čím dál abstraktnější a přitom vyhovovaly těm kdo její text vykládali, tedy kněžím mezitím vzniknuvší katolické církve.

A v tom je ten zdechlý bernardýn. Křesťané se se svou vírou stali modláři, jejichž fetišem se stala Kniha a spousta dalších symbolů, ale kterým pro všechny ty symboly, symboliky, oltáře a ostatky svatých uniklo, že jsou skrze ně ovládáni a to dokonce v rozporu s původními Ježíšovými nápady!

A to je také to co mám proti křesťanům - jsou to lidé, kteří se nechávají manipulovat něčím co odpovídá na otázky více jak 700 let staré (což by samo o sobě nevadilo) a ke všemu se svůj světonázor snaží vnutit všem okolo. A nedělám si iluze, že muslimové, nebo židé by to dělali jinak. Rozdíly jsou pouze kosmetické, dopady jsou stále stejné - náboženských fanatiků, tzv. fundamentalistů a podobných individuí s vymytým mozkem a nedostatkem vlastního kritického úsudku spíše přibývá, než ubývá.

A pak proti nim nic nemějte...

Satelit letí! Allah akbar!

Íránu se podařilo vyslat na oběžnou dráhu svůj první satelit. Oni můžou přímo z dvorku za mešitou poslat na orbitu co se jim zlíbí! Co s tím budeme dělat, vždyť oni přece vyvíjejí ty nukleární zbraně! Ježišikriste, konec světa se blíží!

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Ano je, jenže je to parafráze současného tónu, kterým přinesly tuto zprávu zpravodajské agentury v tzv. západním (nebo Západním?) světě. Nečekám, že tuto zprávu přinesou novináři s nadšením fotbalového komentátora oznamujícího vítězství národního mužstva na mistrovství světa, ale čekal bych aspoň trochu nestrannosti. Raketové technologie totiž ihned dávají do souvislosti s jaderným výzkumem. Inu nejspíš stále platí, že "podle sebe soudím tebe"...

Vůbec je při tom nezajímá, že nějakou formu jaderného výzkumu provádí v dnešní době prakticky každá technologicky vyspělejší země. Indonésií počínaje, přes Vietnam, Demokratickou republiku Kongo, Lybii až po Venezuelu, Uruguay a Filipíny (a to jsem vybral jen z "evropského pohledu" méně vyspělé země :), všechny tyto země provozují výzkumný jaderný reaktor. Podobně je to s vývojem raket schopných vynést smysluplné náklady na orbitu, což je technologie, kterou dodnes zvládla také celá řada zemí, Ruskem a USA počínaje, přes Čínu, Indii, Pákistán, Severní Koreu po Izrael a Francii (což jistě není vše). To se ovšem žurnalistům, a těm českým především, příliš nehodí do krámu.

V médiích je to ihned vývoj vojenských technologií. Ale povězte mi milí moji, která pokročilejší technologie nebyla vyvinuta jako vojenská a vice versa, která pokročilá technologie nemá i vojenské vyžití? Kritizuje snad někdo Evropskou unii za to, že vyvíjí raketové technologie? Kritizuje snad někdo Evropskou unii za to, že má jeden z nejrozvinutějších jaderných výzkumů na této planetě? Nikoliv. A proč? Protože jsme zde stále my, a oni. Dvojí metr se tomu říká, ale to je zase jiný příběh.

Osobně přeji íránským vědcům a jejich kosmickému výzkumu minimálně stejné vědecké úspěchy, jaké měli před nimi všichni ti američtí, ruští a izraelští vědci ;) A současně jim přeji, aby se jim bez větších ztrát na životech podařilo zpacifikovat si své technologií zaujaté a nábožensky založené vládce. Snad se to do té doby podaří i nám...

Takydatabáze takyprogramátorů

Psát webové aplikace je utrpení. Mnohem větší utrpení ale je po někom upravovat, nebo opravovat webové aplikace. Ti kdo je píšou jsou často prasata a jejich kód podle toho vypadá. V průměru každá první aplikace, která se mi dostane do ruky je bastl a tak nezbývá, než ji nějak "ohackovat", aby nějak fungovala a raději se tím moc nezabývat.

Na to, že takzvaní "programátoři" patlají dohromady HTML kód s aplikační logikou už jsem si zvykl a v podstatě s tím kromě ignorování moc nenadělám. Nicméně to, že většina těch blbů není schopna navrhnout databázi, s tím se prostě smířit nehodlám. Jenže co chtít od kreténa, který píše aplikaci tak, že začne psát HTML stránku a zhruba tak někde uprostřed si vzpomene, že by se tam měly zobrazovat (a zapisovat) nějaká data a tak narychlo nakliká v nějakém klikátku "databázi", pak přidá další tabulku, pak další a... hurá funguje to. No vida, že se to dá dělat i rychle! Zabít.

Dělal jsem tuhle ve škole zápočet z databázových systémů a... dostal z nich Ačko :). Ale když jsem sledoval úroveň znalostí mých spolužáků, přestalo mě to velice rychle těšit. Být tím zkoušejícím, tak je všechny z fleku vyhodím, včetně sebe, jenže... oni by dolezli zas a proč si přidělávat práci. No nakonec nemám to zkoušejícímu za zlé. Co mu, ale mám za zlé je celá koncepce výuky tohoto předmětu. Proboha jak chce někdo učit databázové systémy tím, že studentům vysvětlí jazyk SQL?! To je totéž jako kdyby opraváře automobilů učili jak správně pracovat s gola klíčem, ale už mu neřekli jak funguje auto a jak ho opravit!

Byl jsem pouze na jedné přednášce z tohoto předmětu a po půl hodině jsem znechuceně utekl na autobus, protože se mluvilo o jazyce SQL. Jako kdyby se celý svět databází točil jen kolem jazyka SQL, jako kdyby neexistovaly i jiné než relační databáze, jako kdyby návrh databáze nebyl tou nejdůležitější a nejsložitější věcí, jako kdyby... Ale což, řekl jsem si, třeba se o normálových formách aspoň zmíní. Ptal jsem se na to pak spolužáků před zápočtem. Evidentně tento termín slyšeli poprvé v životě. Jestli tihle lidé mají navrhovat nějaké databáze, tak potěš...

Proč o tom vlastně píšu... Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi pracoval v jisté společnosti na poměrně velkém projektu fotobanky. V podstatě je taková fotobanka jen velká a specifická obrázková galerie. Nic víc. Celé se to dá udělat s řekněme deseti databázovými tabulkami. Jenže ouha – ten co to navrhoval, ač byl studentem jisté prestižní informatické školy, navrhl strukturu takovým způsobem, že zabít ho za to by bylo málo.

Uvedu příklad: každá fotka, měla své unikátní číslo. Běžně se tomu říká ID, jenže tohle ID bylo komplikovanější. Bylo devítimístné a bylo členěno tak, že první dvě místa popisovaly kategorii, druhé dvě místa popisovaly podkategorii (takže kategorie byly omezeny jen na dvě úrovně), další tři místa popisovaly pořadové číslo fotky v podkategorii a poslední dvě místa popisovaly velikost obrázku (z každé fotky se při nahrání udělaly další tři velikosti, pro různá použití). Takto se samozřejmě ID nekonstruují, jenže to tomu truhlíkovi asi nikdo neřekl.

Vše fungovalo výborně a vlastně by nebyl ani důvod se o tom vůbec zmiňovat, kdyby se jednoho dne nestalo, že si zákazník vymyslel, že chce mít možnost mít jednu fotku ve více kategoriích. A samozřejmě jsem to byl já, kdo to měl zařídit. Nebudu to moc rozvádět, ale výsledek byl takový, že po 14denní snaze (fotek bylo tou dobou už kolem 20 tisíc) se mi podařilo dostat to do funkčního stavu, ale bylo to klasické škrábání se levou rukou za pravým uchem přes rozkrok. Od té doby již naštěstí aplikaci přepsali, takže už je to jedno. Nicméně špatná zkušenost s lidmi, kteří neumí dělat vlastní práci zůstala.

Proto jsem si na to opět vzpomněl u onoho zápočtu. Představa, že mí spolužáci prolezou vysokou školou nedotčení základními pravidly vytváření databází a půjdou směle s glejtem od školy do firem vyrábět podobné bastly, mě děsí. Zkušenost mi totiž říká, že nikdy nevím kdy zase chytnu po nějakém takovém "hlavně, že to funguje" zmršený projekt na opravu.

Hlavně, že to funguje...

Mají komunisté určovat, jak učit ve školách?

Zvláštní otázka. Položila ji lidem redakce Aktuálně.cz svým čtenářům jako reakci na výzvu KSČM týkající se školství. Pro tuto diskuzi je (jako ostatně pro většinu veřejných internetových diskuzí dnešních dnů) typické, že většina diskutujících si ani pořádně nepřečetla otázku a namísto přemýšlení o tom jestli má vůbec tato otázka smysl - zda-li skutečně chceme aby nějaká politická strana určovala jak, nebo dokonce co se má ve školách učit - začali s obvyklými pitomými výlevy typu "komunismus je zlo", "zakázat KSČM" a podobně. To mě přivedlo na dvě myšlenky.

1. Je vidět, že tzv. komunistické školství patrně nebylo na příliš vysoké úrovni protože většinu diskutujících nenaučilo ani pochopit psaný text. Otázka totiž zněla: "Mají komunisté určovat, jak učit ve školách?", pro pomalejší znova zdůrazňuji: jak učit, nikoliv co učit. Ovšem vzhledem k tomu, že většina diskutujících si neuvědomuje význam věty, pak se na tuto otázku přímo vnucuje odpověď: ne nemají, protože jejich přístup k tomu jak učit evidentně vede k nepochopení psaného textu a je tudíž pro společnost nebezpečný :) Je ovšem nutno podotknout, že komunistické školství bylo vyprojektováno v jiné době a na základě odlišných pedagogických poznatků, proto není tak docela férové obviňovat jej z neschopnosti naučit žáky něco, co ani nebylo jeho cílem.
2. Možná chci příliš mnoho, možná jsem nenapravitelný idealista, ale mým ideálem je školství, kde žádná politická strana neurčuje jak, tím méně co učit. Školství by nemělo být politikou, naopak má dát člověku předpoklady pro vzdělání a vzdělávat ho v různých směrech. Tedy neindoktrinovat ať již komunistickou, kapitalistickou, církevní, nebo jakoukoliv jinou ideologií, ale naopak má naučit kritickému myšlení. Což se neděje…

Tedy: buď ať určují jak učit ve školách všechny (parlamentní) strany, nebo (lépe) žádná. Pokud přistoupíme na hru, že politici určují jakým způsobem, nebo co učit, pak je nutné (demokraticky) dát prostor pro (pluralitní) vyjádření názoru i komunistům. Pokud na tuto hru nepřistoupíme, pak je celá diskuze na Aktuálně.cz zbytečná :)

Napszyklat VRAHžda

Minulou sobotu jsem se rozhodoval, jestli jít na VRAH poslechnout si tři kapely, které už někdo před tím slyšel (Mancuso, Napszyklat a Děje), nebo jít raději na Harcovnu poslechnout si mladou rožnovskou metalovou krev. Po nepříliš dlouhé úvaze zvítězila pevnější půda pod nohama v podobě VRAHa s tím, že Harcovna to jistí.

Po tradičním nejistém začátku, kdy není jasné zda bude něco hrát a kdy a jestli to co slyšíme linout se ze sálu je ještě zkouška, nebo už kapela opravdu hraje, začala hrát přerovská sestava s názvem Mancuso, kteří (podle upoutávky) hrají melancholický indie rock. Po první písničce jsem si pořád nebyl jistý, zda náhodou neladí.

A opravdu neladili. Jenže neladili až do konce. Po nemalé snaze se mi podařilo (k mému úžasu) zjistit, že jich hraje 6 (slovy šest!), zvukově to vydalo tak na slabé 3 a pokud se v jejich hudbě něco dělo, pak jen díky občasnému vhodnému neladu mezi první (technicky nenáročnou) kytarou, a druhou kytarou (tentokrát úplně bez techniky).

Samostatnou kapitolou byl zpěvák, který se pohyboval v rozmezí tří (zvládnutých) tónů. Když náhodou zabrousil mimo ně naprosto se ztratil. Zprvu mě napadlo, že by to mohlo být špatnou akustikou sálu, ale když jsem tenhle hudební pokus slyšel stejně špatně i na záchodě (tři piva udělají svoje :), došlo mi, že to asi sálem nebude. Naštěstí se jejich vystoupení obešlo bez přídavků (protože téměř bez potlesku) a mohla nastoupit další kapela.

Další hrálo polské experimentálně-hip-hop-postrock-buhvíjaké seskupení Napszyklat. To byla ovšem jiná káva! Od první skladby mi bylo jasné, že tohle si poslechnu až dokonce a jestli mezitím stihnu ještě další dva kousky, dojde možná i na nějaké to křepčení. Na křepčení sice nedošlo, za to mě napadlo, vytáhnout foťák a fotit. Na VRAHu je povětšinou tma, takže z 50 fotek je dobrých asi 8. Hudebně byli Napszyklat velice živí a narozdíl od ospalého Mancusa dokázali pankáčům a jim podobným v sále rozpumpovat alkohol v krvi. Po nemalé snaze publika se podařilo z nich vymámit i dva přídavky. Loučilo se s nimi opravdu těžce.

Následoval(y?) Děje což byl člověk, sedící za bicími, s mikrofonem a kompjůtrem po pravici, který mu tvořil samplované základy, do kterých doplňoval na bicí rytmické variace a občas do toho něco řekl/zarecitoval. Vypadalo to zajimavě, ale bohužel po Napszyklat už prostě neměl tu sílu. Dopadla na mě únava a tak jsem si posbíral co jsem našel a v alkoholovém oparu považoval za své a vychutnal si ticho sněhem zapadlého města při procházce domů.

Jako obvykle bych vytkl špatné pořadí kapel (spravně mělo být Mancuso, Děje, Napszyklat, to by ovšem znamenalo, že by se muselo začít o dobrou hodinu dřív, tedy tak nekdy kolem deváte večer). Nakonec několik obrázků hvězd večera, kapely Napszyklat.